1. Několik tipů jak si navzájem lépe porozumět

  • Zajímejte se o kulturu svých zaměstnanců. Zejména pokud zaměstnáváte lidi z kulturně odlišnějších prostředí, přečtěte si něco o jejich kultuře - zejména o vztahu podřízeného a nadřízeného, významu tradic, zda se vnímají více jako součást skupiny či jako jednotlivci atp. Tato malá časová investice se Vám mnohonásobně vrátí.
  • Ptejte se. Není lepší nástroj pro fungující komunikaci než se zeptat, co se děje nebo proč se někdo chová tak, jak se chová. Pokud Vás něco překvapuje, připadá Vám legrační nebo nevhodné, je nejlepší se jednoduše zeptat.
  • Nespoléhejte na přikývnutí. Přikývnutí nemusí znamenat souhlas. Mnoho kultur považuje za neslušné nesouhlasit s nadřízeným.
  • Přístup k času. Kultura ovlivňuje náš přístup k času. Někde znamená přijít na 7 h ráno být připraven od 6.55 h, jinde se do 7 h objevit a jinde je tolerováno menší či větší zpoždění. Co očekáváte, je třeba opakovaně a srozumitelně vysvětlit. Neznamená to, že máte rezignovat na to, aby zaměstnanci chodili včas. Jen bývá potřeba jim to několikrát opakovaně vysvětlit a napsat.
  • Kulturní podmíněnost hodnot. Lidé z jiných kultur mohou mít velmi odlišný systém hodnot než je ten náš. Neznamená to, že jejich systém hodnot (zvyků, tradic) je špatný. Je jiný. Neznamená to, že musíme se vším z dané kultury souhlasit, jen je dobré věcem nejprve porozumět a a priori je neodsuzovat jen pro jejich odlišnost.
  • Neznevažujte náboženství svých pracovníků. Mnoho lidí hluboce věří ve své náboženství, i to, co Vám připadá nemožné, pro ně může být realita. Pokud s tím máte problém, raději se tématu náboženství a věcí s ním spjatých vyhýbejte.
  • Všímejte si gest. Většina naší komunikace probíhá neverbálně – tedy za pomoci výrazů, postojů a gest. Tyto projevy jsou ale kulturně podmíněné. Pro některé kultury je neslušné dívat se přímo do očí, dotýkat se ženy i pouhým podáním ruky atp. Snažte se být na tyto zvyklosti citliví.
  • Piktogramy pomáhají. Zejména v oblasti bezpečnosti práce, ale někdy i třeba jen u používání záchodů, může docházet k nepříjemným či nebezpečným situacím. Neváhejte  na potřebných místech vyvěsit piktogramy/obrázky, které srozumitelně znázorňují, jak je třeba správně postupovat a jiné, u kterých je přeškrtnuto, co nedělat.
  • Přeložte zásadní informace. Informace, které se těžko znázorňují či které pokládáte za zásadní, nechte přeložit do mateřského jazyka zahraničních pracovníků. Vyplatí se to. Překlad nechte udělat někoho, kdo velmi dobře umí česky i daný jazyk (nejlepší se je o tom předem přesvědčit). Při vytváření textu mějte na mysli vzdělání a schopnost porozumění Vašich zaměstnanců.  Mnoho problémů vzniklo z toho, že překladatel (často lépe česky rozumějící cizinec) nerozuměl plně tomu, co vlastně překládá.
  • Psané informace. Pokud je to možné, věnujte čas i sepsání a přeložení popisu práce nebo seznamu běžných úkolů, které od daných zaměstnanců očekáváte. Stejně tak pomůže sepsání a přeložení toho, jak práce probíhá, kdo je za co zodpovědný, na koho se obracet s problémy, jaká je pracovní doba, přestávky atp.
  • Pro bezpečné pracoviště je ideální kombinace piktogramů, přeložených materiálů a používání jednoduchých slov.
  • Vzájemné porozumění. Pro efektivní komunikaci je třeba, aby zaměstnanci rozuměli Vašim představám a očekáváním. Vy zase potřebujete rozumět tomu, v jaké jsou situaci oni. Někteří z nich jsou vystaveni velkému tlaku splácet dluhy, podporovat rodinu atp. Ve snaze udržet si danou práci, se proto mohou vystavovat i většímu nebezpečí. Zkuste tomu zamezit.
  • Pravidla a pravidla. Vztah k pravidlům bývá typicky ovlivněn kulturou. Např. v některých zemích omezení rychlosti na silnici na 60 km/h dodrží všichni, jinde trochu zpomalí a jinde omezení rychlosti příliš pozornost nevěnují. Neočekávejte proto, že nastavená pravidla budou ode všech automaticky dodržována. Je potřeba je neustále opakovat a vysvětlovat. Je to únavné, ale nezbytné.
  • Postavení žen. Pozice žen je v různých kulturách velmi odlišná. V některých kulturách je nepřijatelné, aby žena dávala příkazy mužům. Jakkoli se nám tento postoj může právem nelíbit, nejjednodušším řešením bývá, když má takovouto skupinu na starosti muž. Vysvětlování či rázné nastavení pravidel je samozřejmě také možné, ale v praxi bývá z časových a dalších důvodů výrazně náročnější. V jiných kulturách může být zase běžné, že většinu práce vykonají ženy a muži spíše lelkují kolem. Nastavte v tomto ohledu jasná pravidla, neváhejte různě přeskupovat pracovní skupiny.   
  • Vztah k alkoholu. V některých zemích se při práci běžně pije. Důrazně vysvětlete, že v ČR se při práci pít nesmí (ani pivo!). Dodržování zákazu kontrolujte.
  • Kulturní šok. Každý, kdo přijede na dlouho do jiné země, prožívá ve větší či menší míře tzv. kulturní šok, který má svůj běžný vývoj. U někoho probíhá výrazněji, u někoho méně. Lišit se může i délka popisovaných fází, v nějaké formě si jím ale projde každý. V prvních týdnech se jedná o nadšení, vše je nové a zajímavé. Po pár týdnech nadšení začíná upadávat, lidé zažívají první drobné neúspěchy, věci a instituce fungují jinak, než jsou zvyklí, adaptace je únavná. Po několika měsících přichází frustrace, únava a výrazný stesk po domově. Část lidí odjíždí. Po této fázi ale následuje snaha se přizpůsobit, využít situace pro svůj prospěch, lepší adaptace a postupné uvědomování si pozitiv dané společnosti a země. Zhruba po roce a půl až dvou bývají lidé již adaptováni, rozumí svému okolí a přijímají jeho pozitivní i negativní stránky s určitým pochopením.
  • Nedůvěra vůči nadřízenému nebo Čechům. Některé kultury mají tendenci nedůvěřovat informacím od někoho, koho považují za cizího (byť se může jednat o majitele firmy, manažera atp.). Poměrně praktické tedy bývá, pokud jim informace sděluje někoho, koho již znají a komu důvěřují (např. předák skupiny).
  • Můžete být vnímán/a jinak. Vzájemné porozumění si je běh na dlouhou trať. I oblasti, které Vás nenapadnou, mohou utvářet Vaše postavení ve skupině. Například zatímco Češi většinou ocení, pokud jim někdo vhodně a slušně vysvětlí, co se stalo, nebo přijde s nápadem pro zlepšení, některé kultury považují nadřízené, kteří diskutují se zaměstnanci a berou jejich názor vážně, za příliš slabé. Porozumět různým pojetím není lehké, ale nenechte se tím odradit, a pokud je to pro pracovní prostředí přínosné, podporujte zaměstnance k většímu zapojení nebo mezi zahraničními zaměstnanci ustanovte funkci jakéhosi mluvčího, který bude tlumočit názory a nápady této skupiny.
  • Každý jsme unikát. Veškeré informace o různých kulturách jsou zjednodušující a zevšeobecňující, přesto jsou mimořádně užitečné, protože nám zásadně pomáhají k porozumění. Nelze ovšem očekávat, že se všichni lidé z dané kultury budou chovat úplně stejně, ani Češi se všichni nechovají stejně.
  • Detailní instrukce a pracovní styl. Češi patří mezi národy, které mají tendenci spíše dostat obecnější instrukce, co dělat, a konkrétní postup si pak určovat sami. V některých kulturách je ale vlastní iniciativa vnímána negativně a lidé očekávají, že jim bude přesně a detailně říkáno, co mají dělat. Vůbec se nemusí jednat o neschopnost, jedná se o jiný způsob řízení a vykonávání práce. Takové rozdíly mohou být velmi úmorné, řešením může být třeba sepsání detailního plánu postupu nebo určení jednoho pracovníka, který práci skupiny řídí do podrobností.
  • Ověřte si porozumění instrukcím. Pokud zadáte instrukce, co je třeba udělat, ověřte si, zda tomu bylo porozuměno. Otázka „Rozumíte?“ přitom není moc vhodná, protože lidé mají tendenci kývnout, i když nerozumí. Spíše se zeptejte ve stylu „Co uděláte jako první?“.
  • Dělejte kompromisy. Může se stát, že ke zlepšení situace stačí jen maličkost. Některým kulturám zásadně vadí rozčilování se nebo nadávky. Taková, z našeho pohledu možná banalita, může zásadně ubírat pracovní nasazení. Ustupte tam, kde můžete, vysvětlujte, proč a kde ustoupit nemůžete.
  • Mentoři. Přestože to v ČR není běžné, mají v mnoha státech dobrou zkušenost s funkcí mentorů – zkušenějších kolegů, kteří mají vždy několik zahraničních zaměstnanců nějakou dobu na starosti, pomáhají jim porozumět tomu, jak to ve firmě chodí, odpovídají na jejich otázky, pomáhají s problémy a snaží se je zapojit do dané společnosti. Systém mentorů zásadně přispívá k lepšímu začlenění nově příchozích.
  • Dodržujte pravidla. Tím, že budete dodržovat své sliby a dohodnutá pravidla, ukazujte svým zaměstnancům, jak se chovat. Nemůžete očekávat, že budou respektovat příkazy, pokud dohodnuté není dodržováno i z Vaší strany.
  • Dejte tomu čas. Některé věci chtějí svůj čas, vzájemné přizpůsobení se a porozumění nemůže dobře fungovat hned. Některé věci prostě potřebují trochu a někdy i trochu víc času. Čas k vzájemné adaptaci potřebujete Vy i Vaši pracovníci.