Zkušenosti z Velké Británie: nucená práce existuje, jde jen o ochotu ji vidět

Marie Jelínková

Nucená práce, vykořisťování a vysoce nevyhovující pracovní podmínky patří mezi témata, o kterých se vyspělé státy často chtějí domnívat, že se jich příliš netýkají. Pokud se na jejich existenci a odhalování někdo cíleně nezaměří, nebývá o těchto případech příliš slyšet a o většině z nich se ani neví. Když v roce 2007 oslavila Velká Británie dvousté výročí zrušení otroctví, zaznělo z řad odborné veřejnosti, že otroctví sice již dnes existovat nemá, ale ve Veliké Británii (stejně jako v ostatních zemích) ve své moderní podobě existuje dále, a to v obrovském rozsahu. Na základě podpory a iniciativy nadace Joseph Rowntree Foundation od té doby vzniká ve Velké Británii série výzkumů, které se případy novodobého otroctví cíleně zabývají.

Přeložené abstrakty britských studií o nucené práci budou k dispozici na Migraceonline.cz, v anglické verzi je naleznete zde.

Studie JRF o nucené práci se ovšem nezaměřují pouze na konkrétní kauzy, ale systematicky zkoumají pracovní odvětví, ve kterých častěji k nucené práci dochází. Popisují případy nucené práce a na základě toho se snaží definovat, jak nucenou práci v současnosti charakterizovat a jak ji rozumět. V neposlední řadě pak studie navrhují změnu legislativy či její aplikace.

Pozitivní je, že tyto studie odhalují skrytý, ale závažný problém, který ve společnosti přetrvává. Po zdokumentování desítek a stovek případů se nelze domnívat, že se jedná o politováníhodnou výjimečnou situaci, ale o fenomén, v jehož potírání stát systémově selhává. Zkušenosti různých států i zkoumání nastavení, interpretace a aplikace legislativy umožňují potírání nucené práce v praxi výrazně zlepšovat. Jak ukazují nedávné příspěvky, Velká Británie má v procesu eliminace nucené práce před sebou ještě velký kus cesty. Zdá se však, že minimálně prvních pár zásadních kroků jako jsou přiznání si problému a zaměření se na něj, mapování jeho rozsahu i obsahu a návrhy možných řešení, již udělala. Odhalený rozsah a formy nucené práce ve vyspělém státě, jakým je Velká Británie bezesporu, je rozhodně znepokojující.

Případy pracovního vykořisťování migrantů se nevyhýbají ani České republice. Nicméně, počet odhalených (natožpak prošetřených) kauz, zůstává v ČR stále v rámci maximálně desítek. Výše zmiňovaná zkušenost z Velké Británie ukazuje na to, že rozměr, strukturu ani formy nucené práce není možné odhalit bez cíleného mapování a zkoumání tradičně problémových oblastí zaměstnávání zejména cizinců. Stejně tak poukazuje na nutnost změny postupu práce odborů, policie a dalších institucí, které se podílejí na dodržování pracovních práv.

Případům pracovního vykořisťování mezi migranty se v ČR věnují různé nevládní organizace. Například LaStrada dlouhodobě přispívá k tomu, jak v ČR rozumět nucené práci, Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) se zas v projektu Zahraniční zaměstnanci na trhu práce zaměřuje na problematiku bezpečnosti práce a důstojných pracovních podmínek. Systematické mapování případů nucené práce a toho, jak tyto případy bývají prošetřovány, však v ČR stále chybí. Pokud by k němu docházelo, čekalo by nás pravděpodobně nepříjemné zjištění o rozsahu nucené práce v ČR. Na druhou stranu by se tak mohl výklad a hlavně aplikace české legislativy konečně pohnout, abychom při dalších výročí zrušení otroctví nemuseli konstatovat, že v naší zemi pracuje v pomyslných, ale účinných okovech obrovské množství lidí. A o to jde v prvé řadě.

V nejbližší době budou čeští zástupci neziskového sektoru, včetně právničky SIMI Pavly Hradečné čerpat poznatky a zkušenosti Velké Británie v uvedených oblastech během květnové zahraniční stáže u partnerské organizace Anti-Slavery International v Londýně, kde se setkají mj. i se zástupci tamních odborů a neziskových organizací, zasazujících se o rovná práva a pracovní podmínky všech pracovníků ve Velké Británii, migranty nevynímaje. Zpráva ze stáže bude pak dostupná na web stránkách SIMI v sekci Pracovní migrace.

Dokument vznikl v rámci projektu „Zahraniční zaměstnanci na trhu práce“, který realizuje Sdružení pro integraci a migraci ve spolupráci s Organizací pro pomoc uprchlíkům a Multikulturním centrem Praha.