Den proti násilí na ženách. Nejohroženějšími jsou bezdomovkyně či senioři

Záminkou k domácímu násilí může být maličkost. „Tyran si důvod vždycky najde. Spouštěčem agrese bývá třeba studené kafe nebo nedosolená polévka,“ upozorňuje ředitelka centra pro lidi ohrožené domácím násilím Acorus Jaroslava Chaloupková. 

Mezinárodní den proti násilí na ženách si připomínají 25. listopadu vlády jednotlivých zemí oranžovou barvou. Rozzáří i budovy. Do oranžového hávu se v tento den zahalí například budova Evropského parlamentu nebo Petřínská rozhledna. 

Den proti násilí na ženách Mezinárodní den proti násilí na ženách vyhlásilo Valné shromáždění OSN v prosinci 1999.  Pod pojmem násilí na ženách se rozumí činy schopné způsobit fyzické, sexuální nebo psychické poškození ve veřejném či soukromém životě, obecně tedy domácí násilí, sexuální zneužívání, obchod se ženami či jiné genderově podmíněné násilí.

Den slouží také jako připomínka, že to jsou nejčastěji ti nejbližší lidé, kteří násilí na ženách páchají. „Pachateli jsou většinou manželé, bratři nebo intimní partneři. Nejnebezpečnějším místem pro ženy bývá jejich vlastní domov,“ připomněla rakouská poslankyně za sociální demokraty Evelyn Regner, předsedkyně výboru pro práva žen. 

„Násilí vnímám jako nástroj mocenské nerovnováhy. Nástroj, jakým si jeden z partnerů prokazuje svoji dominanci. V partnerském vztahu by měli pravidla určovat oba současně, ne jen jeden z partnerů,“ uvedla předsedkyně organizace Česká ženská lobby Eliška Kodyšová. 

Neviditelné ženy bez domova

Na pondělí proto tato organizace uspořádala konferenci Společně bez násilí, na které se věnovala násilí na bezdomovkyních, seniorkách, LGBT komunitě nebo cizinkách. Tyto skupiny jsou zvlášť ohrožené domácím, genderově podmíněným i jiným násilím.

„Až 90 procent žen bez domova někdy zažije násilí ze strany svých blízkých,“ uvedla ředitelka organizace Jako doma Lenka Vrbová. Tyto ženy často nemají občanský průkaz, což bývá první překážkou. Bývají i drogově závislé, psychicky nemocné či trpí posttraumatickým syndromem. 

Násilí na ženách v Evropské unii 50 procent žen zažilo sexuální obtěžování Více než 20 procent žen zažilo fyzické nebo sexuální obtěžování ze strany partnera 43 procent žen zažilo nějakou formu psychické manipulace nebo kontrolování ve vztahu Zdroj: Evropský parlament

Strach z těchto skupin žen může panovat i mezi sociálními pracovníky. „Stáli bychom o to, aby vznikaly služby zaměřené na různé typy žen, které domácí násilí zažívají. Mám pocit, že některé instituce ženy bez domova nevidí nebo mají pocit, že se jich to netýká,“ dodala Vrbová.

U žen s cizí státní příslušností situace závisí na míře integrace do české společnosti nebo na závislosti partnerovi. „Někdy se stává, že situaci policii vysvětluje manžel-agresor, protože žena se česky nedomluví,“ vysvětlila Klára Holíková, vedoucí právního oddělení Sdružení pro integraci a migraci. Ženy, které nerozumí, jsou také velmi snadno vydíratelné, protože se bojí, že úřední mechanismy povedou k vyhoštění či odebrání dětí.

Mezigenerační násilí

Další zvláště ohroženou skupinou jsou senioři, a to bez ohledu na pohlaví. Stávají se nejen obětmi domácího násilí jako takového, ale i mezigeneračního násilí ze strany svých vnoučat či systémového násilí ze strany úřadů či veřejných institucí. Nezřídka se také jedná o zanedbání péče.

Pro seniory je nonstop dostupná krizová linka Senior telefon organizace Život 90. Podle vedoucí služby Magdaleny Pavlíčkové za měsíc obdrží zhruba tři a půl tisíce telefonátů. 

Senioři si však často jen ověřují, že mohou lidem na lince důvěřovat a že je skutečně anonymní. Senior musí pracovníkům sdělit své osobní údaje, aby mohli jednat dál. „Stává se nám, že člověk volá třeba šestnáctkrát, aby zjistil, že je to opravdu anonymní. Trvá, než se dokážou otevřít a svěřit,“ uvedla Pavlíčková. V roce 2019 se zatím k plnému řešení situace odhodlalo jen 112 seniorů.

Situace je specifická také ve vyloučených lokalitách. Tam je diskuze o domácím násilí naprosté tabu. „Ženy jsou vystaveny tlaku, který je zapříčiněný nízkým postavení. Častěji tak vydrží ve své roli, zejména pak roli matky, jejímž posláním je starat se o děti, ke kterým mají blíže než muži. Ti v rodinném uspořádání často selhávají,“ uvedl Martin Šimáček z Institutu pro sociální inkluzi. 

Hon na čarodějnice

V romských komunitách je podle něj situace extrémním problémem, ke kterému se navíc přidává obchodování s lidmi a nucení k pohlavnímu styku. „Některé ženy se sebou nechají obchodovat dobrovolně, bez znalosti, co to pro ně vlastně bude znamenat,“ podotkl Šimáček.

Sex je povinnost, žena je majetek. Dost manželů tomu věří, říká advokátka

Šimáček hovořil také o důležitosti přijetí Istanbulské úmluvy. „Tento den by měl být i připomínkou, proč je pro Českou republiku důležité přijetí Istanbulské úmluvy. „Může nám pomoct, když budeme v konkrétních situacích a konkrétní legislativě hledat rámec, ke kterému se vztáhnout,“ uvedl Šimáček. 

Šimáček zároveň podotkl, že dosavadní debaty často připomínaly spíš hon na čarodějnice. „A právě to nám ukázalo, proč Úmluvu tak moc potřebujeme,“ doplnil. Spoustu lidí, primárně mužů, totiž nemá vůbec ponětí o tom, co se děje obětem domácího násilí. „Stálo jim za to vymyslet si tolik nesmyslů a lží, aby Úmluvu shodili. A často to bylo spíš kvůli obhajování statusu quo, kterým je podřízenost žen, zejména žen ve znevýhodněných pozicích.“

Istanbulská úmluva Neboli Úmluva rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí je mezinárodní dohodou zabývající se tímto porušováním lidských práv. Úmluva považuje prevenci násilí, ochranu jeho obětí a stíhání pachatelů.  Úmluva se vztahuje především na psychické a fyzické domácí násilí, na nebezpečné pronásledování, sexuální násilí, sexuální obtěžování, nucené sňatky a mrzačení ženských pohlavních orgánů.  Vztahuje se primárně na různé formy násilí páchaného typicky na ženách. Zároveň ale vyzývá státy, aby stejnou ochranu poskytovaly i mužům, dětem i seniorům v rolích obětí.  Úmluvu ratifikovalo 33 států a dalších 12 států ji zatím jen podepsalo. Česko podepsalo úmluvu 2. května 2016. Státy, které nepodepsaly, jsou jen Rusko a Ázerbájdžán.

Týrané ženě soud potvrdil šest let vězení za to, že zabila svého druha: