Foto

Zažít město jinak podle Natalie z Ukrajiny

22/11/19 | Článek

Natalia se se svým manželem přestěhovali do České republiky před třemi lety. Začátky pro ni byly těžké, především navázat kontakt s Čechy. Díky neziskovým organizacím a dobrým lidem, které na své cestě potkala, pomalu vykročila z ulity uzavřenosti a izolace a začala dobrovolničit v různých organizacích. Jednou z těchto organizací je i Sdružení pro integraci a migraci, kde Natalie pomáhá s přípravou akcí pro veřejnost. Když se dozvěděla o možnosti vyprávět svůj příběh na akci Zažít město jinak, zaujala ji možnost bez obav mluvit s lidmi a navzájem se s nimi poznat. Zda se její očekávání naplnila, to se dočtete v jejím příběhu, který pro nás Natalie sepsala. 

Jmenuji se Natalia, jsem původem z Ukrajiny a jsem právnička. Před třemi lety jsme se spolu s manželem přistěhovali do České republiky kvůli jeho zaměstnání. Musela jsem opustit svou práci ve zdravotnické záchranné službě hlavního města Kyjeva, kterou jsem měla ráda a začít nový život, což pro mne bylo docela náročné.

Když jsem přijela do České republiky, nevěděla jsem, jak se tady chovat, bála jsem se všeho a především jsem se bála mluvit s lidmi, protože moje čeština nebyla příliš dobrá. Myslela jsem si, že mluvím špatně, že mi lidi nerozumí a smějí se tomu, jak mluvím česky, proto jsem se izolovala od vnějšího světa. Nechtěla jsem vypadat legračně. Cítila jsem se osamělá, jako ve vězení a dlouhou dobu jsem nevěděla, jak to změnit. Myslím, že nejsem jediná, kdo měl takové pocity v cizí zemi.

Díky neziskovým organizacím a dobrým lidem, kterých jsem potkala na své cestě spoustu, jsem pomalu vykročila z ulity uzavřenosti a izolace. Začala jsem hledat možnosti stýkání se s Čechy, protože jsem si uvědomovala, že se mi čeština sama nezlepší, když nebudu pořádně mluvit, přestože jsem chodila na kurzy. Proto jsem začala dělat dobrovolnici na různých akcích i v organizacích, snažila jsem se být více mezi lidmi a komunikovat s nimi. Díky tomu jsem si uvědomila, že mě moc baví a naplňuje dobrovolnická činnost, prostřednictvím které poznávám nové lidi i sebe sama. Zároveň jsem chtěla pomáhat lidem, kteří se ocitli v podobné situace jako já, a proto jsem se zapojila do pořádání Čajovny SIMI. Cílem Čajovny je umožnit Čechům a cizincům vzájemně se potkat, mluvit spolu, sdílet a poznávat se navzájem. Líbí se mi poznávat něco nového a tak jsem se dostala na akci, která se jmenuje Zažít město jinak, a chtěla bych se s vámi podělit o své dojmy, které jsem si odtud přinesla.

V sobotu 21. září jsem měla díky Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) velkou příležitost zúčastnit se akce Zažít město jinak na Letné v Praze 7. Nikdy předtím jsem neslyšela o této akci a nic jsem o ní nevěděla. Co to je? Proč se pořádá a pro koho je určena?

Zažít město jinak jsou sousedské slavnosti pořádané vždy třetí sobotu v září po celém Česku (více na Wikipedii). Tato akce byla určena pro lidi žijící v jednom městě, v jedné ulici, v jednom domě, aby se navzájem mohli potkat, aby věděli, kdo jsou jejich sousedi a nebáli se jich.

Hlavní poselství této akce “sbližovat se se svými sousedy” mne zaujalo, a protože jsem nikdy nebyla na takové akci, chtěla jsem to zažít na vlastní kůži. Pracovníci SIMI mi nabídli, abych na této akci v rámci jejich stánku vyprávěla účastníkům svůj příběh. Nejvíce mě na tom zaujala možnost bez obav mluvit s lidmi, vyprávět jim svůj příběh, poznávat je a poslouchat jejich příběhy.

Akce byla neformální. Byla tam příjemná atmosféra, hrála dobrá hudba. Na ulici, kde normálně jezdí auta, byly stánky s různým zbožím a sladkostmi. Děti si hrály s kamarády ve velkém dětském koutku a jejich rodiče měli možnost si trochu popovídat se svými známými a seznámit se s novými lidmi. Během akce jsme na stánku SIMI spolu ještě s jednou migrantkou a organizátory seděli v kruhu ze židlí a povídali si s lidmi, kteří se u nás zastavili. Připravila jsem si odpovědi na otázky, o kterých jsem si myslela, že se nás lidé na ně budou ptát. Bylo moc krásné počasí a možná proto si moc lidí k nám do kruhu nepřisedlo. To nám ale nevadilo, rozhodli jsme se jít mezi ně na ulici. Povídala jsem si jak s Čechy, tak s cizinci. Cítila jsem se rozrušeně - bylo to pro mě neobvyklé mluvit s cizími lidmi o sobě, zároveň mi ale bylo moc dobře.

Nejvíce se mi líbilo sledovat děti, které hrály poznávací kvíz "Odkud věci pochází" u našeho stánku, protože na jejich tvářích byla celá paleta emocí od zklamání až po radost. Po dokončení hry od nás každý dostal cenu, kterou byl kousek voňavého medovníku (ještě teď cítím jeho vůni a chuť - byl to nejoblíbenější dort mého dětství) s čajem a plackou na památku. Jejich reakce, když se dozvěděly, že je zdarma, mne těšily.

Poprvé jsem viděla Prahu takovou přátelskou a otevřenou jako jeden velký veselý mnohobuněčný organismus, takovou jsem jí do té doby neviděla. Byli jsme tam všichni jako jeden celek. I přes to, že se tato akce hodila především pro rodiny s dětmi, mne překvapilo, že akce byla skvělá i pro jednotlivce. Rodinám, dětem i svobodným tam bylo dobře. Chtěla bych, aby něco takového bylo i na Ukrajině

Z této události jsem si odnesla, že ji navštěvují dobří, pozitivní a usměvaví lidé, s kterými je jednoduché mluvit. Už mi nevadí, že nemluvím dokonale česky a s přízvukem, protože nejdůležitější je, aby lidé rozuměli jeden druhému a nevytvářeli si domněnky o tom, co neví.

Děkuji moc Sdružení pro integrace a migrace za takovou dobrou příležitost poznat jiné lidi. Mám ráda Prahu a její obyvatele. Myslím, že i nadále budu ráda navštěvovat tuto a podobné akce. Ostatním migrantům bych chtěla sdělit, že Češi tady jsou. Tato akce se mi moc líbila a díky ní jsem se naučila bez obav mluvit se zdejšími lidmi a přitom být sama sebou.

Článek vznikl v rámci projektu „Migrantky mezi ženami 2019“ v realizaci Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s., podpořeného z prostředků státního rozpočtu ČR, a to v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů.

Komentáře

1) Oksana  24/11/19 18:11

Natalie, moc hezký článek. Jsem ráda za tebe.

2) Alena  30/11/19 13:01

Dobrý den, Natalie.jsem četla článek a bylo to stejná cesta i pro mně))).Mám radost, že ty si našla uplatnění v Praze a máš hodně kamarádu a hezkou češtinu.

Přidat komentář

Tento blog vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji (?)“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Projekt realizoval Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS Univerzity Karlovy v Praze a Universitou Bergen v období let 2014 - 2016. Od roku 2016 je správa blogu částečně podpořen z prostředků státního rozpočtu ČR v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů, a to v rámci série projektů "Migrantky mezi ženami". V roce 2017 probíhala správa blogu za spolufinancování z projektu „Migrant women among us“, podpořeného v rámci programu ENAR National Projects a financovaného z prostředků Joseph Rowntree Charitable Trust a dále z projektu „Migrant Women among us“, realizovaného v rámci regrantovacího programu projektu LADDER – Local Authorities as Drivers for Development Education & Raising awareness, realizovaného organizací ALDA– the Association of Local Democracy z podpory Evropské unie. Názory vyjádřené na těchto stránkách jsou v plné odpovědnosti Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. a v žádném případě neobsahují stanoviska Evropské unie, nebo ALDA.