Žadatelé o azyl a možnosti jejich zaměstnávání

Restriktivní politiky zavedené v Evropě v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století s cílem snížit ekonomické migrace vedly k přelivu masy potenciálních pracovních migrantů do kategorie žadatelů o azyl. Žádost o azyl se stala v mnoha zemích vstupní bránou na trh práce a ztratila svůj primární cíl, kterým je ochrana před pronásledováním. Počet žadatelů o azyl ve světě dramaticky rostl. V průběhu let 1980-2004 bylo podáno v 38 průmyslových zemích světa okolo 10 mil. žádostí o azyl[1]. Dotčené země přijaly politiky[2], které vedly k postupnému snižování neoprávněných žádostí a tím i k celkovému snížení počtu žadatelů o azyl. Nejčastější destinací žadatelů o azyl byly země OECD.

Počty žadatelů o azyl v průběhu let kolísaly nejen v závislosti na událostech, k nimž docházelo ve světě, ale i na politikách přijímaných v zemích, které patřily k halvním destinacím žadatelů o azyl. Celkový trend směřoval již od roku 1992 k redukci počtu žadatelů o azyl v zemích OECD.[3] Data o počtu žadatelů o azyl nejsou přesná a jednotlivé zdroje se liší, přestože vycházejí ze stejného pramene (UNHCR a národní vlády). Podle OECD[4] požádalo o azyl v rozšířené EU v roce 2005 celkem 243 tis. osob, podle statistické ročenky UNHCR 219 tis. Graf 3 ukazuje na přelivy žadatelů o azyl v členských zemích EU.

Cekový počet osob, jejichž ochrana spadá do kompetence UNHCR, dosáhl v roce 2005 v celém světě 21 mil., v roce 2006 celkenm 32,9 mil. Na konci roku 2006 bylo zaregistrováno ve světě celkem 12,8 mil. IDP (internally dispalced persons), jimž byla poskytnuta UNHCR humanitární pomoc; dále bylo evidováno 5,8 mil. osob bez státní příslušnosti (dvojnásobek oproti roku 2005); 9,9 mil. uznaných uprchlíků (nejvyšší počet v uplynulých pěti letech); 734 tis. uprchlíků, kteří se dobrovolně vrátili v rámci repatriačních programů organizovaných UNHCR; 29,6 tis. osob, které se za pomoci UNHCR přesídlili; 596 tis. žádostí o azyl (přiznání postavení uprchlíka) ve 151 zemích světa; nejvíce žádostí 299 tis. bylo podáno v Evropě, 159 tis. v Africe, 78 tis. v Americe, 53 tis. v Asii a 7,1 tis. v Oceánii.(tato čísla zahrnují i případy žadatelů o azyl odmítnutých v první instanci, kteří čekali na vyřízení svého odvolání).[5]

Česká republika se stala po roce 1990  v důsledku politických změn jednou z destinací žadatelů o azyl. Jejich počet byl a stále je podstatně nižší nežli v  zemích EU 15[6].  Česká republika se nicméně transformovala z transitní země zemí imigrační[7].

Posun vnějších hranic Evropské unie a vznik nárazníkové zóny na východních hranicích rozšířené EU vedl k celkovému snížení počtu žadatelů o azyl v členských zemích EU 15 (o 21%); v celé skupině nových členských zemí EU byl naopak zaznamenán růst počtu žádostí o azyl o 4% (z 37 tis. na 39 tis., zatímco v EU 15 klesl z 303 tis. na 244 tis)[8]. V České republice klesal počet žadatelů o azyl již od roku 2001[9].  Institut první bezpečné země a biometrické testy přispěly k rapidnímu snížení  počtu neoprávněných žádostí o azyl[10]. Přes tato opatření vedly nové konflikty v roce 2006 k opětovnému vzestupu počtu žadatelů o azyl ve světě. 

Žadatelé o azyl se stali viditelnou kategorií cizinců všude v Evropě. Postoj vlád k jejich zaměstnávání nebyl a není konsistentní. Rozpačité politiky zavírající oči před jejich neregulérním zaměstnáváním praktikované v průběhu devadesátých let v mnoha evropských zemích přispěly k rozšíření zóny šedé ekonomiky. Řešení problému se stalo obtížnějším, nelegální praktiky zdomácněly a staly se běžnou součástí reality. Obava z  nekontrolovaného přílivu ekonomických migrantů přetrvává, přestože ekonomiky mnoha členských zemí EU volají po nových pracovních silách.

V České republice mohou žadatelé o azyl začít pracovat až po uplynutí dvanáctiměsíční lhůty. Sociální podpora těm, kteří nechtějí čekat v uprchlických zařízeních na vyřízení své žádosti o azyl trvá první tři měsíce pobytu v zemi a není mandatorní. Sociální zabezpečení těch, kteří čekají na vyřízení své žádosti v uprchlických zařízeních, je hrazeno z prostředků daňových poplatníků. Legální zaměstnávání žadatelů o azyl může přispět k redukci šedé ekonomiky, zlepšit výběr daní a snížit sociální výdaje.

Současnost klade důraz na ekonomickou emancipaci a integraci imigrantů. Žadatelé o azyl nejsou cílovou populací cizinců o jejíž integraci stát uvažuje. Očekává se, že se v případě zamítnutí žádosti o azyl nebo v případě, že pomine nebezpečí, vrátí do země původu. Podpora jejich zaměstnání a případné rekvalifikace či rozšíření kvalifikace může být vnímána jako forma solidarity bohatších zemí s méně rozvinutými.

Žadatelé o azyl ani azylanti nemívají ale o návrat domů často zájem. V průběhu doby se v zemi adaptují a návrat do země původu  vnímají jako novou zátěž. Je třeba počítat s tím, že se mnozí azylanti i žadatelé o azyl stanou součástí naší společnosti, ačkoli to předem neplánovali.

Některé nevládní organizace usilují o zkrácení lhůty limitující zaměstnávání žadatelů o azyl z dvanácti na tři měsíce. Smyslem je nejen úspora sociálních výdajů, ale i udržení pracovních návyků, získání či zvýšení kvalifikace, rozšíření jazykových kompetencí podporující zaměstnatelnost odmítnutých žadatelů o azyl po návratu do země původu. Žadatelé o azyl disponují mnohdy relativně vysokou kvalifikací, kterou ale v praxi nemohou využít.   Znalost českého jazyka je jedním z předpokladů začlenění žadatelů o azyl na trh práce a do širších sociálních struktur. Práce s počítačem, která je rovněž součástí programu zaměřeného na podporu jejich legálního zaměstnávání má rozšířit spektrum jejich pracovních dovedností a posílit jejich pozici na trhu práce.

Trh práce v ČR potřebuje novou pracovní sílu a hledá ji mimo jiné i v zahraničí. Žadatelé o azyl jsou již zde, chtějí pracovat a je škoda jejich pracovního potenciálu nevyužít. Argumenty, že tito cizinci vytěsní z trhu práce domácí nezaměstnané jsou chatrné nejen proto, že se jedná o marginální počet osob, ale i proto, že nezaměstnanost mívá hlubší kořeny a omezováním imigrace se nevyřeší. Tyto postoje bývají hluboce zakořeněné jak v široké veřejnosti, tak mezi vůdčími osobnostmi ovlivňujícími veřejné mínění, jakož i mezi tvůrci migračních politik. Přetrvávají bez ohledu na realitu a souvisejí spíše s volebními preferencemi svých nositelů.

Příspěvek byl zpracován v rámci aktivit projektu „Proč mají zůstat stranou? - Komplexní posílení pracovního potenciálu žadatelů o azyl“, podpořeného z Programu Iniciativy společenství EQUAL.

[1]  MPI (Migration Policy Institute; Drop in Asylum Numbers Shows Changes in Demand and Supply; Kathleen Newland. Data UNHCR a národních vlád 38 průmyslových zemí světa. 

[2] Například rychlé posouzení oprávněnosti  žádosti o azyl a rychlé vyloučení neoprávněných žádostí, uzavření readmisních dohod, přijetí institutu první bezpečné země, kde musí žadatel o azyl žádat o mezinárodní ochranu, daktyloskopická vyšetření apod.

[3] EHP (Evropský hospodářský prostor zahrnující i země EU).

[4] International Migration Outlook, OECD SOPEMI 2006

[5] 2006 Global trends, UNHCR, June 2007.

[6] Od roku 1990 požádalo om azyl v ČR více než 85 000 osob. Nejvíce z Ukrajiny (13 tis.) Ruska (10 tis.), Rumunska, Bulharska a Afghánistánu (6 tis.). HN 25.7.2007.

[7] Vývoj v oblasti nucené migrace probíhal v ČR podobně jako v jiných postkomunistických zemích. V osmdesátých letech zde nebyly zaznamenány žádosti o azyl v ČR. Naopak, počet uprchlíků odcházejících z ČR se pohyboval mezi 4 tis.-7 tis. ročně. Po roce 1990 žádali o azyl většinou čeští Romové. Jejich počet dosahoval koncem devadesátých let a počátku nového milénia 2 tis. ročně, ale po vstupu ČR do EU se snížil na desetinu (pramen MPI). 

[8] V celé skupině nových členských zemí EU vzrostl počet žádostí o azyl z 37 tis. na 39 tis., zatímco v EU 15 klesl z 303 tis. na 244 tis. Drop in Asylum Numbers Shows Changes in Demand and Supply; Kathleen Newland.

[9] V roce 2001 se významně zvýšil počet žadatelů o azyl v ČR. Nejednalo se o novou migrační vlnu, ale usnadnění přístupu žadatelů o azyl na trh práce vedlo k legalizaci již existujících pracovních míst cizinců.

[10] Biometrické znaky jsou fyziologické charakteristiky a projevy používané k rozeznání a idenfifikaci živé osoby. Fziologické charakteristiky zahrnují otisky prstů, tvar rukou, tvar oční duhovky, tvář, hlas, tvar ušního boltce,  a tělesný pach. Mezi charakterické projevy patří ručně psaný podpis a způsob chůze.