Duševní zdraví dětí uprchlíků

Obzvláště těžká je pak situace pro mladistvé uprchlíky v pubertě, kteří prioritně řeší svoji identitu a vztahy s vrstevníky. Navíc se mladiství migranti často setkávají s tím, že školní systém je odlišný od toho, na co byli ve své zemi zvyklí. Musí se adaptovat na nový vzdělávací systém, k tomu řeší jejich další budoucnost a výběr střední školy, popřípadě přijímací zkoušky (Eduin).

S jakými situacemi se děti uprchlíků mohou tedy setkávat?

Podle našeho psychoterapeuta Františka Cihláře kromě problémů, obvyklých pro děti jejich věku, řeší děti migrantů nejčastěji ztrátu kamarádů z domova, a spolu s nimi i blízkých příbuzných, rodinných příslušníků apod. Příchod do nového kolektivu nebývá snadný, zejména v začátcích, kdy ještě neznají jazyk. Některé děti se setkávají s nepřijetím, posměchem a šikanou ze strany českých spolužáků, a to zejména ve školách, které se těmito negativními jevy příliš nezabývají. Nesmělejší děti bývají velmi nejisté a i malé známky nesouladu se spolužáky jim zabraňují v tom se uvolnit a soustředit na výuku a integraci do třídy.

Na migrantské děti velmi působí psychická situace jejich rodičů. V případě uprchlických dětí z Ukrajiny je to obtížnější, protože maminky jsou s nimi zpravidla zde, v Česku, zatímco tatínkové plní své úkoly v Ukrajině. Matky zde přitom často řeší zcela existenční otázky, počínaje samotnou motivací k životu, hledání nové práce a otázkou zda vůbec budovat novou existenci zde, v ČR. Otcové, se kterými děti bývají ve spojení přes video, řeší svou životní situaci kdesi daleko v Ukrajině a v otázkách výchovy jsou, nebo se přinejmenším cítí být bezmocní. To vše mívá silný dopad na wellbeing dítěte.

Rodiče navíc často trvají z různých důvodů na tom, aby děti kromě české školy současně pokračovaly v online výuce na své původní škole v Ukrajině. To jednak vyvolává u dětí silnou vytíženost a také spoustu otázek, proč někteří jejich spolužáci mohou chodit do školy v Ukrajině a oni ne. Očekávání a požadavky ukrajinských rodičů ke studijním výsledkům jejich dětí přitom často bývají mnohem vyšší, než je v našich krajích zvykem. Děti často studují několik jazyků, mají řadu kroužků nebo se věnují sportu či umění a rodiče od nich očekávají vynikající výsledky. To u dětí často vyvolává stres, napětí, únavu a posléze psychické problémy.

Projevy chování při duševní nepohodě dítěte

Je třeba si uvědomit, že některé děti se nesetkávají s válkou poprvé, a proto je jejich duševní zdraví dlouhodobě poznamenáno. Takové děti svá psychická traumata mnohdy skrývají za projevy agresivity, neukázněnosti, uzavírají se do sebe nebo pláčou, když slyší sirény či zvonění ve škole. Za chováním dítěte se skrývá nějaká potřeba (Inkluzivní škola).

Jak se může projevit duševní nepohoda dětí ve škole?

• somatické - více onemocnění, bolesti

• mohou být agresivní - způsob, jak se vypořádat s vlastní bezmocí, jak se vypořádat s touhou po pomstě

• žáci asi budou stažení, uzavření

• postrauma - problémy se soustředěností, roztěkanost, problémy s uchováním a vybavováním myšlenek/učiva,

Jejich nepřirozené jednání bývá důsledkem poškozené psychiky a projevuje se na jedné straně vyzývavým chováním či agresivitou, na druhé straně submisivním až servilním chováním. Děti trpící traumatem často testují hranice, zda opravdu existují – pokud ano, jsou pro ně uklidňující (v pozitivním a přijímajícím prostředí), poskytují jim pocit bezpečí, stability a předvídatelnosti.

Jak pracovat s traumatizovanými dětmi?

Vždy je zapotřebí vhodně zvážit, jak můžeme dítěti pomoci a jaká podpora bude pro něho nejvhodnější. Ne vždy je třeba vyhledat psychiatra nebo klinického psychologa, stejně tak ignorovat projevy ukazující na psychická onemocnění. Doporučujeme se o dítě zajímat, podpořit ho, dát mu pocit bezpečí a zprostředkovat vhodnou péči. Je možné využít i služby mimo zdravotnictví, např. vícejazyčné aplikace zaměřující se na budování duševního zdraví jako prevenci proti onemocněním (Inkluzivní škola).

Je dobré mít na paměti, že děti s traumatem potřebují ve škole mít pocit bezpečí a jistoty. K tomu mohou posloužit tato opatření:

• Škola dává dětem potenciál a bezpečí (opakovat, že děti jsou ve škole v bezpečí).

• Místo k sezení – důležité.

• Režim dne  - udává jistotu.

• Držení pevných hranic.

• Důležité je nepokračovat v hodině, pokud děti vyrušují, ale okamžitě na ně reagovat.

• Děti si často musí následky svého chování nejdříve vyzkoušet, než plně porozumí tomu, co se od nich očekává.

• Srozumitelná a jasně stanovená pravidla.

• Neustále by jim mělo být jasné, co se od nich očekává, včetně přestávek, odchodu na toaletu, přesunu/vstupu do školy.

• Seberegulace učitele: zachovat klid v každé situaci.

• Znalost traumatu a jeho projevů.

• Relaxační techniky, možnost se uklidnit (antistresové pomůcky).

Tipy byly zpracovány podle prezentace NIDV - Úvod do problematiky vzdělávání dětí uprchlíků

Doporučujeme také metodickou příručku pro pracovníky ve školství, která se věnuje pomoci žákům, pedagogům a ostatním pracovníkům při zvládání stresu z války a jiných reakcí na krizové události spojené s válkou. Najdete v ní rovněž informace o tom, kdy je zapotřebí odborník v oboru péče o dítě, a kontakty na odbornou pomoc v ČR.