Stanovisko Poradny pro uprchlíky k přístupu cizinců ze třetích států ke vzdělávání a ke školským slu

Na počátku roku 2005 vstoupil v účinnost nový školský zákon, který zásadně znevýhodňuje cizince ze třetích států v přístupu ke vzdělávání a ke školským službám. Dle §20 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. (školský zákon) mají všichni oprávněně pobývající cizinci právo na přístup k základnímu, střednímu a vyššímu odbornému vzdělávání, včetně vzdělávání při výkonu ústavní a ochranné výchovy, za stejných podmínek jako občané České republiky.

Na počátku roku 2005 vstoupil v účinnost nový školský zákon, který zásadně znevýhodňuje cizince ze třetích států v přístupu ke vzdělávání a ke školským službám. Dle §20 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. (školský zákon) mají všichni oprávněně pobývající cizinci právo na přístup k základnímu, střednímu a vyššímu odbornému vzdělávání, včetně vzdělávání při výkonu ústavní a ochranné výchovy, za stejných podmínek jako občané České republiky.

Školský zákon však již nezaručuje rovný přístup cizinců ze „třetích zemí“ (rozuměj, cizinci ze třetích zemí, kteří nejsou rodinnými příslušníky občanů EU nebo dlouhodobě pobývajícími rezidenty) k předškolnímu, základnímu uměleckému, zájmovému a jazykovému vzdělávání a ke školským službám (např. obědy).

Stejné postavení v přístupu ke vzdělávání jako občané ČR a občané EU mají ještě cizinci ze třetích zemí v následujících případech:

1. Z ustanovení §20 odst. 3 vyplývá, že přístup ke vzdělání stejný jako občané ČR mají občané jiného státu EU a jejich rodinní příslušníci. Z výše uvedeného a ze zákona o pobytu cizinců, který definuje pojem rodinného příslušníka občana EU (§15 odst. 1 písm. d) vyplývá, že cizinec ze třetí země může mít přístup k předškolnímu, základnímu uměleckému, zájmovému a jazykovému vzdělávání a ke školským službám za stejných podmínek jako občan ČR v případě, že je rodinným příslušníkem občana EU. V tomto případě se například jedná i o děti občanů ČR, které však z různých důvodů nemají občanství ČR.

2. Dne 7. 4. 2006 podepsal prezident novelu zákona o pobytu cizinců, se kterou se novelizuje také školský zákon. Mění se §183 zákona č. 561/2004 Sb., kde se doplňuje odstavec 7, který stanoví:

„(7) Pro účely tohoto zákona se za osobu se státní příslušností jiného členského státu Evropské unie považuje také osoba, které bylo Českou republikou přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, a osoba, které bylo přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v jiném členském státě Evropské unie a na území České republiky jí bylo uděleno povolení k pobytu“

Toto ustanovení se tedy týká pouze osob s oprávněním dlouhodobě pobývajícího rezidenta a a contrario vylučuje osoby s jiným oprávněním, tedy i s trvalým pobytem. Podle §83 odst. 2 cizineckého zákona může o postavení dlouhodobého rezidenta písemně požádat cizinec, který splňuje podmínky pro udělení tohoto oprávnění a kterému bylo přiznáno povolení k trvalému pobytu. Pro osoby s trvalým pobytem je tedy nutné, aby písemně požádali o přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta a toto oprávnění bude uděleno, jen osobám, které splňují zákonné podmínky, a to tedy i podmínku minimálně pětiletého pobytu na území. Toto ustanovení znevýhodňuje právě děti, neboť v novele zákona o pobytu cizinců není stanoveno, zda oprávnění dlouhodobě pobývajícího rezidenta bude přiznáno i dětem mladším 5 let, které v České republice pobývají na základě trvalého pobytu za účelem sloučení s rodiči a na území tedy ještě pobývat 5 let nemohly. Z textu zákona toto není patrné, ale je velmi pravděpodobné, že pro nesplnění podmínky jim toto oprávnění uděleno nebude. Výše zmíněná novela cizineckého zákona ve spojení s novelou školského zákona zatím není účinná, ale zřejmě bude v nejbližší době vyhlášena ve sbírce zákonů a tímto okamžikem se předmětné ustanovení §83 zákona č. 326/1999 Sb. stává účinným. Lhůtu pro řízení o přiznání dlouhodobě pobývajícího rezidenta stanoví přechodné ustanovení článku II odst. 143 novely zákona č. 326/1999 Sb. na 180 dní. Je tedy otázkou jak bude přistupováno ze strany školských subjektů k osobám, které splňují zákonem stanovené podmínky, nicméně o jejichž žádosti Policie dosud nerozhodla.

Přístup cizinců ze třetích zemí, kteří nespadají do výše zmíněného vymezení, k předškolnímu, základnímu uměleckému, zájmovému a jazykovému vzdělávání a ke školským službám

Během 1. čtvrtletí roku 2006 se na Poradnu pro uprchlíky začali obracet cizinci ze třetích zemí s problémem navýšení úplaty za předškolní, základní umělecké, zájmové a jazykové vzdělávání a školské služby. Tato skutečnost nastala v souvislosti s novým školským zákonem, který v §20 zákona č. 561/2004 Sb. zaručuje pouze právo cizinců ze třetích zemí na přístup k základnímu, střednímu a vyššímu odbornému vzdělávání, včetně vzdělávání při výkonu ústavní a ochranné výchovy. K ostatním formám vzdělávání, které jsou v České republice podporovány ze státního rozpočtu, děti cizinců ze třetích zemí mají přístup pouze za zvýšený poplatek, neboť zařízení poskytující tyto služby nedostávají na tyto děti peníze ze státního rozpočtu a přenášejí tudíž veškeré náklady na rodiče – cizince. Ve všech případech se jednalo o navýšení poplatku v řádech tisíců, což znamená neúnosnou zátěž pro většinu těchto cizinců.

Poradna pro uprchlíky považuje tuto skutečnost za diskriminační a zásadně znevýhodňující cizince ze třetích zemí. Jedná se o cizince, kteří v České republice pracují, platí daně a odvádějí tak peníze do státního rozpočtu. Vzhledem k navýšení poplatků se rodiny dostávají do velké finanční tísně, kdy je obvykle jediným možným řešením skutečnost, že matka přestane pracovat a dítě docházet do mateřské školy, situace kritická je pak u matek samoživitelek, které se dostávají do neřešitelné situace. V případě zájmové činnosti dětí je situace taková, že děti nemohou rozvíjet své schopnosti a nemohou trávit organizovaně svůj volný čas. Volnočasové aktivity dětí jsou velmi důležitou součástí integračního procesu, přispívají ke snížení kriminality a drogové závislosti u mládeže a je proto v zájmu České republiky, aby všechny děti měly možnost se na takových aktivitách podílet.

Současná situace je pak v rozporu s čl. 31 Úmluvy o právech dítěte, který stanoví:

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti odpovídající jeho věku, jakož i na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti

2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají a zabezpečují právo dítěte na všestrannou účast v kulturním a uměleckém životě a napomáhají k tomu, aby dětem byly poskytovány odpovídající a rovné možnosti v oblasti kulturní, umělecké, oddechové činnosti a využívání volného času.

Domníváme se, že současnou zákonnou úpravou je právo dětí cizinců ze třetích zemí na rovné možnosti v oblasti kulturní, umělecké, oddechové činnosti a využívání volného času porušováno. Výše uvedenou mezinárodní smlouvu je nutné aplikovat ve smyslu článku 10 Ústavy České republiky, který stanoví její přednost před zákonem.

Poradna pro uprchlíky považuje současnou právní úpravu za diskriminační a navrhuje, aby byly co nejdříve učiněny legislativní kroky k nápravě.

Mgr. Jaroslav Gramel,
ředitel

Vypracovala: Magda Faltová

Zdroje:

  • Zákon č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců, ve znění poslední novely
  • Zákon č. 561/2004 Sb. školský zákon, v platném znění
  • Vyhláška MŠMT 43/2006 Sb. o mateřských školách
  • Úmluva o právech dítěte, publikováno ve sbírce zákonů pod číslem 104/1991 Sb.
  • Stanovisko MŠMT - K přístupu „cizinců ze třetích států“ ke vzdělávání, jež neposkytuje stupeň vzdělání, a ke školským službám – Mgr. Petr Vokáč